Jdi na obsah Jdi na menu
 


Dospělost

19. 9. 2016

Už je tu! Přišla nepozorovaně. Vkradla se, opatrně, abych si jí nevšimla. Dospělost. Zvážněla mi tvář, už se nedovedu smát prkotinám. Rozumět dětskému fantazírování. Hlava přivykla rutině. Smířila se s neúprosností pracovní doby.  A mé sny? Zdají se jako snůška hloupostí. Vše to dětské skrylo se pod nánosem reality, faktů, zkušenosti a let.

Ale tam někde hluboko jsem já… stále stejná. A toužím… po něčem jiném, než co mě obklopuje. Po něčem jiném, než po čem je dnes moderní toužit.

V hluku města chci hluboké ticho.

V davu toužím po samotě.

https://www.youtube.com/watch?v=lvB_nsKXew0

Jen tak jít a pozorovat čistou krásu. Houfující se ptáky, kruhy na rybníce a stoupající páry z lesů.

les.jpg

A stát se součástí té nádhery, které se nejde nabažit. Znovu nechat rozbušit své srdce představou, že jsem elfka běžící lesem o závod a nad hlavou cítit záchvěv dračích křídel.

https://www.youtube.com/watch?v=2fngvQS_PmQ

Pozorovat mračnou inverzi na hoře zalité sluncem a v očích mít slzy vděčnosti, že jsem mohla vidět tolik krásy a nezemřít. A nechat všechny odejít, ani se nehnout… neodvrátit zrak od prchavého zázraku, který tu již za pár minut nebude.

A všechno zase protkat fantazií, která probouzí city a dává životu barvy.

inverze.jpg

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Loučení

(Saroz, 21. 11. 2016 19:11)

Je to ale smutné loučení. Jaká škoda. Doufám jen, že svůj TALENT nenecháš usnout, neboť věřím, že svět by byl bez něj o něco méně krásnější.
Ale i přesto budu dál doufat, že se tu ještě někdy objeví aspoň malý střípek tvého úžasného umu, který mi dokáže zahrát na tu správnou strunu, tak jako málokdo a tak jako máloco....